S luk jihočeských prýští vůně mát
a políbení polí skráně cítí.
Je slastný den... V tiš křičí vodopád,
jenž s výšin snu se v rokli času řítí.
Bdím v stanu smrčí... Lokám stínu chlad...
A v nitru oheň posvátný se nítí.
Svou bytost tuším ve všem růst i zrát.
Z mých očí vděčný obdiv světa svítí.
Myť cudným rděním jahod zrudlá je
a s blízkých pastvin chvílí výskne si
smích skotačivý hravé šalmaje.
Jsem blažen... largem lesa uchvácen,
a pohledy si kouzlí zjevy žen
jak oblaka, jež bloudí nebesy