Malebná stará, divná stavení...
sad... kostel... klášter s nízkou věžicí.
Jen občas jak stín černý bekyně
se mihne pustou, němou ulicí.
A všude parky, můstky, průplavy,
na nichž se zjeví někdy labuť mdlá,
se šinoucí po vodě pomalé,
jež vlasy řas je všecka zarostlá.
Je klid tu jako v městě zakletém...
Teď slyš... zvon... druhý... náhle zvonů sněm
své rozezpíval Ave Maria...
Pak mrtvý klid zas vládne nad městem.