Bratře, spáchal jsi zločin,
nebo jsi chorý kletbou neznámé viny,
nebo toneš bezradně v moři bídy,
nebo zbaběle pomýšlíš na sebevraždu:
cítím s tebou, neb vím, jak tvrdý je osud,
jak těžké je pochopit jeho tajemnou moudrost;
jak těžké je chápati, někdo že trpí,
zatím co druhý zdánlivou blaženost sklízí.
A přece všichni lidé jsou přese vše bratří,
je nemožné někoho vyloučit z řetězu lidstva,
a zápas mezi dobrem a zlem, jenž na zemi byl, jest a bude,
je jistě předurčen Moudrostí vyšší.
Je jedinou bytostí lidstvo, jež žilo a žije,
jeho původ a rozrod vznik dal dějinám země,
a každý z nás měl v svých předcích neznámých věků
tuláky, krále, proroky, zločince, světce.
Je bolest pouze rubem radosti světské,
a radost se může kdykoli proměnit v bolest;
ti, kteří dočasně vcházejí v prokletí propast,
snad vykoupeni zlou vinou, trestem svých skutků,
vzejdou z ní v potomcích neb v svých bratřích
zas jasní a krásní,
(kdo probadat může zákony vyšší Spravedlnosti?)
a v těchto rozhřešitelích předešlých žití
spojí se v jednotu lásky, práce a krásy