Ach bolest. Dole dřímalo město
v sněhovém hávu.
Smuten hleděl jsem do tmy.
V kamnech plápolal oheň.
Srdce se chvělo.
Ve dveřích zjevil se jinoch,
mlčky zíraje na mne.
A zima čišela z něho
jak z hluboké studně.
Průvan zhas’ lampu.
A dlouho stál na prahu síně,
vážný, jak kamenná socha.
Z kamen padal pruh světla
na jeho vytylé tváře,
zjizvené žalem.
Mne táhlo to k němu.
Já musel s ním jíti.
Z šedého nebe padaly hustě
veliké, sněhové vločky,
které se třásly.
Já šel se sklopenou hlavou,
ten jinoch připnul mi pouta –
a vysoko v oblacích vyplul,
jak válečná trofej,
jizlivý měsíc.