Pantheo – země,
zelenooké chaosu dítě,
v ochranu vlídných paží svých přijmi
milenku vnadnou, v které jsem našel
svatyni smyslů,
zasvěť ji ve svá tajemství lásky,
dej, ať je šťastna
štěstím tvé hroudy.
Hedvábné vlasy,
buďte jí pláštěm, který ji skryje
před chladem žití;
zvědavé oči,
buďte jí světly, které jí budou
v temnotě svítit;
lahodná řeči,
podobná hudbě, klesti jí cestu
ku srdci lidí, aby jí všechna
splnili přáni;
pohlaví slastné,
budiž jí růží, vábící stále
milence v sad vnad bytosti její;
milostné ruce,
buďte jí křídly, které ji vznesou
nad rmuty denní;
dychtivé nohy,
veďte ji moudře bludištěm světa
k údolí míru.
Pantheo – země,
zelenooké chaosu dítě,
vyslyš mou prosbu vyslanou větrem
ku tvému sluchu,
dotkni se srdce milenky snící
na důkaz přízně, splnění prosby,
zářným svým žezlem.