Viď mé dítě – půjdem spolu!
Viz, dvě hnízda na topolu,
zlatí ptáci cvrlikají,
na svých křídlech slunce mají;
hle, ty plachty na východě,
to jsou všechno naše lodě.
Tiše, moje dítě zlaté:
Sen má paže rozepjaté,
na obzoru město hoří,
víš co, půjdem spolu k moři,
a dvě hvězdy půjdou s námi,
nebe, peklo mezi námi.
Nech zde všechny svoje skvosty,
nebe postaví nám mosty,
láska dá nám svoje křídla,
půjdem hledat zlatá zřídla;
viď, že půjdeš se mnou rádo,
navštívíme Eldorádo.
Uvidíš, mé dítě chudé,
jak se ti to líbit bude;
v bílém hvozdě čaroděje,
kde na tisíc houslí pěje,
uzříš smaragdové sady
a v těch sadech zlaté hrady.
Budeš míti krásné šaty
a ty šaty budou zlaty,
budeš moci sníti v loubí,
kde se duše s duší snoubí...
Tak, teď půjdem; měsíc plaje;
buďte sbohem, smutné kraje!