Tvé krásné, bílé ruce
teď hnijí v tmavém hrobě.
Já přál si často v srdci,
bych směl je něžně hladit.
Mně zdálo se, že mají
tvar lilijových květů.
Tvé krásné, bílé ruce
teď hnijí v tmavém hrobě.
Tvé fialové tělo
se rozpadá už v cáry,
a líce tvé jsou vpadlé –
však v mojich snech mi září
tvé krásné, bílé ruce.