Proč oslavovat člověka,
jenž vykonal jen věrně povinnost
na místě, k němuž pomohlo mu štěstí nebo nadání,
jež bylo popřáno mu duchem vesmíru?
Když státník, vědec nebo umělec,
již na budově světa pracují,
nemají v kosmu větší zásluhy
než dělníci a skromní přidavači,
již připravují nástroje jim, zbraně
a přenechávají jim celé vítězství?
Vždyť vše je tady spolupráce jen
na nekonečném díle světovém,
i velké osobnosti potřebí
je často rukou lidí nejmenších.
Jsou hrdinové stejně dělníci,
již v boji s hmotou pro nás zápasí,
jsou slavné ženy, které pečují
o zachování plémě lidského,
jsou hodni úcty rodin otcové
jak umělci, již plodí díla svá,
jsou nutni úředníci s prací svou,
jež v světě usměrňuje pořádek,
a nejsou zbytečni ni lidé ničemní,
když řádné bližní budí k bdělosti.
Neb ve vesmíru je si rovno vše,
bez celku jednotlivec nulou je,
a kdyby celek neexistoval
i jednotlivec byl by zbytečný.
A vše je v světě nahraditelné.
Tak svět náš moudře řízený je vyšším světem,
jenž posléz smrtí všechno srovnává,
a z bezejmenných pracovníků řad
i z jejich bratří proslavených jmen
po věky staví pomník společný:
věž osudovou lidské jednoty