Tak modravý měsíc
v topolech utkvěl aleje pusté.
A šero tak husté, jak sněhové vločky
sype se k zemi.
U rybníka, v domku,
rozžehli světlo. Dech podletí cítím!
Ó, moje duše, duše má čistá,
bledá má duše.
Jak pohádka zlatá
táhla by duší v neznámou dálku,
a kdos tiše zpíval
ukolébavku.