Lednový večer. – Hvězdnaté vločky
slétají k spánku na střechy, k zemi.
Okénkem v mlze vyhlédá snivě
ospalý měsíc, svítě si v šero.
Parkánem ztichlým s milenkou jdeme;
snící sníh stená souzvučně v chůzi.
V srdci nás hřeje plamének blaha,
tisknem’ si ruce, přimknuti k sobě
v stříbrných vločkách, vznášejících se
vzduchem jak z jara motýli bílí
kvetoucím sadem.