Semelin ztepilý synu, ochránce zbožněné révy,
pohlédni, vinice láká hrozny, v nichž zrála krev slunce,
opojným nektarem kypí přes okraj amfora zlatá,
k slavnosti pospěš!
Na voze věnčeném zjev se, taženém spřežením tygrů,
v průvodu kentaurů, maenad, satyrů rozveselených,
za plesu tamburin, fléten, mávaje vševládným thyrsem,
kvetoucí bohu!
Zářící, panenská těla svádějí k objetím žhavým,
nejhezčí z křepčících dívek vyvol si, Dionysie,
v uznání úrody zemské, děkovnou živoucí oběť,
Evoë evan!