„Přeješ si vidět svou duši?“
řekl mi shrbený stařec,
nadzvednuv oponu noci –
V dáli na pahorku plála
hranice v krvavé záři,
vysoko šlehajíc k nebi...
A v černých kotoučích dýmu
zmírala zářící žena.
A sny mé křepčily kolem,
pěly své rouhavé písně,
trhaly kleštěmi ňadra,
mrskaly dutkami tělo,
že z hrudi vyprýštil pramen – –
A svoje touhy jsem spatřil
spoutané na zemi ležet
s výrazem zoufalství v tváři,
a temné tympany zněly
tak teskně, jakoby lkaly
tou němou, příšernou nocí.