Stříbrný oblak prchá po obzoru,
slunce jak lovec v zbroji, jež se skvěje,
přes vrchy, pole, lučinami spěje,
metajíc třpytné šípy v stíny boru.
Před slují, kterou růže oplétají,
rozmarný Eros libě odpočívá,
kadeří proud mu na ramena splývá,
obličej modré vážky oblétají.
U jeho nohou moře květin vzkvetlo,
na zemi s nebem objatou se dívá,
radostnou píseň všeho míru zpívá,
z poháru růže loká zlaté světlo.