Pracovny oknem do ulice
neb v okna domů, které hostí žití,
se dívám jako do akvarií
na lidské živobytí,
jak v omezeném živlu vzduchovém
se sytí, postí, nenávidí, páří
a rodí se a zmírá, bouří, září,
se pilně míhá, odkuds’ kamsi pluje
směs tvorů jako já jsem nebo druzí,
a pohled ten si občas vynucuje
představu světa bez ilusí.
A zase jako do akvaria
zří ke mně život, jenž se v světě rojí:
jak rozrůstám se v tvary, v podoby,
jak prozkoumávám prostor nádoby
a kterak chápu užitečnost svoji,
co zatím Osud, řídě změny nutné,
dbá o výjevy veselé i smutné.