Jdem’. Světlo luny kolem nás
a slavík jásá v houští,
já líbám její hnědý vlas,
jejž na ramena spouští.
A ona ústa růžová
nad mojí hlavu kloní,
co z nízké vížky hřbitova
zvon puklý větrem zvoní.
Jdem’. Slova lásky na svých rtech,
jdem’ v těžkém zamyšlení.
Tam na obzoru v plamenech
umírá naše snění.