Slyšte nářky moje, hory, doly!
Slunce hasni, a nebe se kal!
Ty pak, řeko – do moře se val,
A nechceš-li – ostaň státi v poli.
Já mám chleba, ale žádné soli;
Och, pěknou jsem pannu miloval!
Já ji chtěl, a jiný mi ji vzal,
A proto mne srdce moje bolí.
Ach, bolí mne, bolí srdce moje,
Měkké posud, měkké jako jíl;
Ale zkamení, jsouc v ohni dýl!
Hurra! – syp se nebes klenutí!
Ale zlehka pouštěj mraky svoje,
Neb tě nikdo k spěchu nenutí.