Spíle noc tichá, hle, jmeť se krýti,
Klidně veškerosti mrákotou,
Přírody spité jsouc sladkotou,
Spánku tu spěchá vše líbo-sníti.
Já ve toužebnosti mám tu dlíti?
Válčiti vždy s lásky tesknotou?
Rmut jen má mi býti vlastnotou?
Věčně, věčně mám jenom zde nýti?
Ó, kdy zhasne plápol útroby?
Smrt kdy as mne přijme ve mdloby?
Naděje kdy počne se mně dníti? –
Všecka bez tebeť mi lepota,
Dívko! jen drzá je práznota,
Tě jsem neměl nikdy, Pinko! zříti!!