Lítá včela po lučinách,
Po poli i po dolinách,
Usadí se na kopřivy květ;
Sladouňký med zná –
Šťávu z kvítků ssá.
Uhlídá ji Staněček.
„Otče!“ – praví chlapeček –
„Pročpak tato včelička
Vlétla na kopřivu škaredou?
Vždyť pak si popálí nožku svou!
Nemá jiná kvítička?
Tu je bez – a tu květ melounový!“
Na to moudrý otec mu odpoví:
„Škaredosti kopřivy si nevšímá,
Sladký med jen z kvítku ssá.“