Jakýs kramář kdesi Našel psíka pobludníka, A schopnosti jeho vida, Chytil pana větroslida,
Potom ale – Dav mu holí „pí a jez!“ Uvázal ho k svému vozu – na řetěz.
Brzo na to přijeli jsou mezi lesy; Kramář pustiv koně ve dolinu na lučinu, Psovi, aby naučil jej po dvou skákati,
Počal na píšťalku pískati. Psíkovi se na počátku nechtělo, Neboť žádné to proň vnady nemělo; A však nešlo-li to chtíčem,
Napomahal učitel svým bičem. Potom, po nedlouhém čase, Počal kramář učiti ho zase; A tak se to veždy dělo,
Kdykoliv se kramářovi chtělo; Dřív pak, než ten velký opustili les, Z toho psíka pobludníka Přeučený udělal se pes;
A každý, kdo ho jen uhlídal, Velkou kramářovi chválu dal, Nemoha se nadiviti dosti Nadepsovské umělosti.
Prvním rokem Pán byl toho psíka sokem, A sotva že druhé leto odplovalo, Zvíře lépe nežli kramář tancovalo.
Jednou je přivedla silnice Do bohaté vesnice; Kramář zabubnoval, A produkcí se psem oznamoval.
Všecko vůkol poslouchalo, A ty divy slyšíc, uši huby otvíralo. Počne se; Ani vlas na lidech nehne se.
Kramář se jme pískati – „Hojda! psíku – hop, hop, hop!“ Pes se nehnul, pán ho kop; Začne znovu pískati:
Pes se ale nechce jaksi hýbati, Neboť dlouhým cvikem Bylo mu to jako zvykem, Že když se měl dáti do skoku,
Musel vidět pána křepčit po boku. Kramář toto znamenal, A hned křepčiti se jal: Ale vše, co vůkol stálo,
Hlasitě se smálo, Kterak mile uhlídalo, Že to zvíře líp než kramář tancovalo. I dí on: „Vy páni hosti!
Nedivtež se jeho umělosti; Dost jsem já se namučil, Než jsem ho to naučil, A zdrtit jsem jeho musel kosti,
Než jsem přivedl ho k vzdělanosti!“ To řka, pohladil psa karabáčem. – Ale slyšte divy: Pes ten černě sivý
Na kramáře hledí; Zaškaredí – Oheň pouští zrakoma, Zlobou se i rozvzteká
A zapěněnýma ústoma Slova jako lidská vyštěká: „Dokonav Svůj osudný stav,
Žádám tebe, duchu můj, Okovů mne zbav!“ Všecko vůkol trne; Vše se odtud strachem hrne.
Řetěz se psa upadne – Pes ho zubem popadne, A kramářovi ho na krk hodí, A po světě za řetěz ho vodí;
Vodí ho již tisíc a dvě léta, A vodit ho má až do skonání světa; To pak na výstrahu těm, jenž chybně Boží tvory nutí k umělostem,
A to krutě, proti jejich přírodnostem.
Cookies on Poetry Cove