Jak slavíček když veselém ve háji,
Skákaje s větví zelených na větve,
V plesu vábném své klokotá milostně
Písně radosti:
Takť i já druhdy spanilém ve chrámu
Přírody krásné vesele jsem kráčel,
Ústa má zvučně plodilať jen vezdy
Hlásky radostné.
Zdaž jsi slýchal kdy, bělavý měsíčku,
V temno noční zdech vyvinout se žalný?
Tvou, potůčku, kdy smutila hladinku
Stesku slzinka?
Však co jsem krásná Tě zočil, děvinko,
Příroda sličná neblaží mě více,
Toužebností můj opojen těká teď
Duch ve budoucnu!
O tvrdá Pinko, trudy mé množí se,
Slabne dech, touhou srdce mé krvácí,
Ó by mně vzhled byl za to jen jedinký
Tvého očinka!