Co to pláče na zeleném břehu,
Na břehu pod růžonosným keřem?
To nepláče lyska, ani labuť,
Labuť bílá s pěkným táhlým hrdlem,
Ale Běla je to, dívka mladá.
Na druhou stranu se mutno dívá,
Kdežto mládenec kosí palouček,
A hned k němu posílá poslíčka,
Aby přišel, že zde touhou prahne.
I letí přes řeku mladý posel,
Mladý posel, jarní to větýrek,
A když přiletí na druhou stranu,
Ptá se ho tu jinoch zlatovlasý:
„Odekud letíš, větýrku šumný?
Odekud neseš pochotnou vůni?
Takto luční květ jenom vonívá,
Luční květ, nebo rozkošná růže!“
Odpoví mu posel slov milosti:
„Za potokem pod růžovým keřem
Modrooká děva nyje láskou;
Tam pojeď, a já poženu člunek!”
I odváže junoch loďku malou,
Do lodi si lípové hned sedne,
Na druhou stranu se řekou plaví,
A své dívce s tváře porosené
Slíbá touhu pod růžovým keřem.