Hejno strak
Jako mrak
Na dvůr sletělo,
Neb tu vidělo
Mladá housata,
Mladá káčata.
Milý sedlák straky zočiv,
Zticha k nim se tu přitočiv,
Bičem po nich slídí,
Jednu pěkně sklidí.
Ach, tu počne straka prositi,
By nevinnou ráčil pustiti;
Řkouc: „Šla jsem jenom na chrastí
Hledat škodné housenky;
Nebylo mi v duchu, krásti
Housata neb kačenky.
Nejsem, věř mi, dravá ptačice,
Třeba měla peří stračice,
Třeba na tvůj dvorec vletěla:
Předce nic jsem vzíti nechtěla!“ –
„Mlč! sic rozdrtím ti kosti!
Na tom, zlobo! mám již dosti,
Že jsi se zlodějkami sem vletěla,
Jakbys zlodějkou být neměla?
Sám takový je,
S kým kdo obcuje!“