Jistý rolník v Skalici
Řídko nasil pšenici.
Bylo jaro, bujně vzrůstala,
Přišlo léto, a pšenice dozrala;
Každý klas potom sto zrnek měl.
Než po množství rolník lakotě,
U veliké hloupotě
Na rok hustě zrno vhodil.
Přišlo léto: ach, jak smutně kolem chodil,
Vida, že mu nevyrostlo, než
Sněť a rež. –
Já, když okolo té role chodívám,
Vždycky sobě myslívám:
Žeby to tak v české řeči bylo,
Žeby jedno druhé udusilo,
Kdyby se snad hustě novotilo.