Vzhůru, napínej peruť svou!
Můj Hruši! kvap tam na Parnas!
Věnči čelo své nevadlým
Si bobkem!
Ach! i takou já myslil jsem
Kráčeti cestou; co jsem však
Zřel děvu svou, nechci! nechci!
Nemožno!
Mé stepilé ach varytko,
Lásku jenom, zpěv slavíka,
A prchavý tok pramínků
Milčiných,
A bělavého měsíčku
Lesk a milounkých palouků
Kvítky, a sladkou domácnost
Slavit chce.
Vnes, Hruši, se vnes na Parnas!
Roztřepetej pouta nízká!
Všecky nesnáze splatí ti
Potomstvo!
Ach, i také mně, hle, kývá
Odměna! Krátká – sladičká
Však! spanilé mé děvinky
Hubinka!