Ach, dokud to nezkusil jsem vínka,
Z úst slova mně ploula váhavá;
V srdci pusto mém – duše tmavá –
Když byla mně, ach! neznáma Pinka.
Šťávu já co poznal jest hrozínka:
Z úst lehounko slůvko vyplavá;
Srdce mé plné – duše zdravá –
Dívce té co jsem hleděl v očinka.
Vínko, vínko, vínko jen zpomůže
Lípavý jazyk rozvázati!
Láska – slovce libo vázati!
Bez těch – ach, kdo básniti, kdo může?
Mé varytko má, dokud mi žít –
K slávě dívky mé a vínka znít.