Noah.

Slávu sluší zda vzdát Noachu, zdali Almysu? víc se ptáti nevol, Čechu! – Hromemť a bleskem heslo dáno Jest mi, jevit Noacha zpěvem ti. –

Neb náležíš jen východu Evoe! – Mnou, národa praotče, buď oslaven, Noe! – – Vidím ve dřímotě ještě tu Řípu ho podle paty spočívat.

Všeptne zefírek Sen přelahodný Letmo Noemu, Jakto v Noéle

Pravnuci chválí Jej děda svého, a Vlidně potůček Šemře čisťounký;

Dýchá voňavou Ambrou lípa naň, Květem ho osívajíc, Ptactvo nebeské

Zde pěje o závod, Aby ukonejšilo Průvodčích jeho. Ptáci krotincí

K hroznům přiletí Zrnka pourvat, Zrnka lahodná, Kolkolem zelená

Se směje réva Hrozny potěžna. Aj, těkavými Juž probuzen jest

Noah větérky! Hlasně pozazní Oslava všechněch. – – Takto děloť se tu,

Když jím Noély se zděsilas vidět Stavět s Noékou, o spanilá zemi!– – Svým návratem český žehnaltě Kraj. „Z kmene zasvěceného, vezdy

Ať zem obývá plod Jafetův tuto! Vnukův rozléhej kol se hovor tudy Zpěvný, slavící otce svého, Síly nabyl kde Noah spaním své! –“

Síly nabyl své! – Potřeba síly Jest mně i rovně; Perly ode dna

Víno ať hází, Hrdlo to ráčí! K slávě Noachu, Zavzněte číše

Zvučno kolem mne! Rychle napěňte, Děvčata, koflík Mělničinou mi;

Věnčete kvítím Skráně milenců, Růže majíce Zapletené své

Vlásky kadeřné Věnci ve ladném! Slávu Noachu Vzdejte, děvunky,

Slávu, mladíci! Réva posvátná V hrozny nalévá Šťávu sladinkou,

Ústa by sprahlá, Zavlažena jsouc Jí, pookřála! Vzhůru! – oviňte

Skráně mi věncem Rév z letorostí! – Nad okeány Hvězdoplanoucí

Juž se vynáším! – Světstvu jevím Noe V svém zpěvu ryčném! Žasni, ty zeměsynu!

Aj, nadvětrnou V spolku konám pouť Svou se děvunkou! Vzhór mne vynáší

Oblačná peruť K stanku Noachovu! Slávu vydej jemu Mrak hromozvučný!

Oslavujte ho země! Stavte ho větrové Vy mrakotroucí! Stavte pahorci ho

Révoporostlí! Zavzněte hvězdy! Zavzněte světové! Slávu vydejte,

Slávu Noachovi!