Spánek lahodný zaletí
Ke mně; ranní sen blažil mne
Obrazotvorný; kratičký –
Libý předc!
Zdálo se mi, své varytko
Tiskna na prs, že jsem sladce
Zpíval; o čem? jak to vezdy –
O lásce.
V tom se poblíží divenka
Ke mně; její líce růžné,
Čílko bělé; vlásky hebké
Vlají přes
Nádra labutí; očinka
Jí modravá; ústka se rdí
V červenu pěstovaném
Nyjící.
Mysle, že anděl s nebeska
Ke mně tu kráčí – mlčel jsem,
Hrůza posvátná neboť mne
Obešla.
Postava sličná popojde
Dále, a modré očinko
Na mne se dívá; jak milo
Se dívá!
Tu položím své varytko
A jmu se zírat u krásu –
Však je mi neznáma dívka
Milostná.
V útrobě mi vznikla jiskra
Lásky nesmírné – nedlouho –
Plápolaloť mé tu srdce
Horoucí.
Pojmu tu bílou ručičku
Dívce a na rty tlačím ji
Své, a rosím ji plynoucí
Slzinkou.
Spíle lahodná se šíří
Dívce malé kol huběnky,
A zmodralé očko více
Se jasní.
Já – na ladný sníh ramínek
Svou ruku dám, ach, třesoucí,
Pak se medošťávu ssáti
Jmu ústek!
V tom ale – o té blahosti!
Ze snu milého procitnu –
Pryč je radost – pryč neznámá
Milenka!
V srdci jenom dívčí obraz
Ach mně pozůstal! a touha
Věčnověká, touha lásky
Neznámé.
Zda kdy Tě ach ještě uzřím? –
V hrobě-li snícímu je vždy
Sen takový – ještě dnes bych
Volal smrt.