Dceruška šla s matkou v doubí
Hledat lahodné si houby.
„Matinko má! pojď sem ke mně!
O jak srdce skáče ve mně –
Viz, jak krásnou tam u doubku
Pod mechem jsem našla houbku!
Množství bělavých pupínků
Krýje červenou kůžinku!“
Matka, když tu houbu uhlídala,
Takto mluviti se jala:
„Pryč s ní, má dceruško zlatá,
Neb, ač krásně pupenatá,
Je předc houba jedovatá!“