Po břehu květném samoten kdy kráčím,
Kdež zahustlých ve křovinách slavíčkův
Zpěv se rozléhá: tu se slouchati zdám
Jen: Lavelína!
Z lůna temnosti zelených lesíčků
Příjemné vání těkavých větérků
V údolí jméno blažené zanáší
Tvé, Lavelíno!
Sbor mraků strašných v oblacích vlní se,
Mrákotné hrůzy se lejí z nebeska,
Ohnivým bleskem ryje hrom tu jméno
Tvé, Lavelíno!