Má lašťovičko dobrá,
Proč tak pěješ žalostně?
S vysokosti proč nebeské
Spouštíš se až do země,
A nad hlavou točíš se,
Pějíc mi písně smutné?
„Ach, od tebeť musím dnes,
Od pána tak milého!
Do země nám neznámé
Osud letět poroučí –
Do země teplé ovšem;
Však dříve než na růži
Se malé rozevře poupě,
A dříve než pod oknem
Obroste listím réva,
Buduť tu zas u pána!“
O lašťovičko věrná!
Leť, leť s Bohem, miloučká! –
Ach, tak mi řekla dívka:
„Dřív než se růže zardí,
A dříve než pod oknem
Obroste listím réva,
Buduť tu zas, miláčku.“
Pětkráte již opadla
Růžička v mé zahrádce;
Pětkrát se již okázal
Zelený lupen pod okny,
A milenka ještě nejde.
Leť, leť s Bohem, miloučká!
Leť, lašťovičko dobrá!
Dřív než se růže zardí,
Pod mou budeš ty stříškou;
Leť, lašťovičko věrná! –