Proč oko modré mutíš své,
Krásko milostná? Naříkáš,
Lépotě žeť neklaní tvé
Se nikdo? –
Krásu, děvo, zdob ctnotou si!
Jistě že – Bůh ví! junů sbor
Krásomilovných potom vždy
Polítne
Tam za tebou, kam kročíš jen –
Byť i o vaz hnedky tu šlo!
Pak – snad i já nezdržím se
Za kamny!