Snědla mlsná kočinka
Kus másla v kuchyni.
Lstivě kroutíc očinka
Běží k hospodyni.
„Já jsem, věřte paničko!
Nesnědla to máslíčko!
Ani jsem nožičku
Po něm netočila,
Ani svou hubičku
V něm si nesmočila;
Ba ani jsem na ně hledět nechtěla;
Neb, že veliký to hřích, jsem věděla.“
Hospodyně kočky mlsnost
Znajíc i její oulisnost,
Kožich za to jí vyprášila,
Načež přísně k ní promluvila:
„Kdo mnoho výmluv užívá,
Nejspíše i vinen bývá.“