Slunce v rouše purpurovém
Po stropě po oblakovém
V slávě kráčí nebeské,
Zahání mlhavou temnost,
Rozsívá přeblahou světlost,
Zlatí vrcholky horské.
Vše stvoření se raduje,
Skřivan v letu prozpěvuje
Tvůrci svému pochvalu;
Stříbrným leskem rosička
Krášlí strakatá kvítečka,
Vydává chladnou vláhu.
Veselá se stáda ženou
Skokem na pastvu zelenou
Libovonných trávníčků;
Ženci radostně zpívají,
S ostrým srpem pospíchají
Žíti zlatou pšeničku.
Člověk z stavení jak vyjde,
Do blahé svatyně přijde
Krásné přirozenosti;
Vše jej libě obklopuje,
Vděčné city v něm vzbuzuje
K božské dobrotivosti.