Skip to content
1806–1846

Jaro.

Josef Jaroslav Langer

Patřte! ó jak tam lahodně Růže puká! jakto třešně Tu přemilostná květem se Zapýří!

Všecko radost nám plodí! vše Libo kyneť nám, a zove Nás k požívání času, hle, Jarého!

V háji slavíček, slyšíte, Jaktě libostně zpívá si, Houpaje na snítce tam se Radostně?

Věřte, že jen v máji sličném On pěje, pak nám utichne! Ach! oprchá též brzinko I růže!

Vesna milostná když ujde A spanilost léta: ach, pak Sníh sinavý všecko, všecko Uzastře!

Ještě proudí v žíle krev se Nám klokotem! ještě, bratří, V srdci oheň plápolá hle Mladistvý!

Kvapně hynou slasti zemské! Brzko i nám věk podivně Mlékobarevným sněhem vlas Obílí!

Svůj požívejme mladý věk! Pějme, milujmež nevinně! Růže trhejme, dokuďto Květou nám!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Jaro. · Josef Jaroslav Langer · Poetry Cove