Měl v sobě hrneček
Sladinký medeček;
Hejno much si naň sedalo,
Libošťávu z něho ssálo;
Když ale ho vyčistily,
Všecky hrnek opustily.
Mouchy kolem lítaly,
Jakby hrnku neznaly.
„Nyní vidím,“ vece k sobě,
Každý že jen v šťastné době
Přátel veždy dosti mívá,
V nouzi pak opuštěn bývá!“