Kdož mně bezpečně v světě může dosti
Schrány přáti? kdož osudné krutosti
Zkázu, jenž se, ach! nade mnou vynáší,
Kdož ji zaplaší?
Trápení kdož mé potěchou kojiti
Může? kdož k sídlům blažených voditi –
Tam, kde věčně jen trvají radosti?
Ty jsi to, ctnosti!
Byť i hrůza hrůz nade mnou se shlukla,
Byť i zhoubného tlama orka pukla
Po stupem: v každém přeje ctnost ve místě
Schrány mi jistě.
Tvého přátelství kdo činí se, ctnosti!
Hodna, šťastné ten zakusí blahosti!
Může, byť i zřel strašlivé se díti,
V poklidu sníti!