Jsou v srdci mladém city vřelé
jen zalíbení v dívčím těle?
Já vidím Tvé červené líčko.
Jest žár, jímž mladé srdce buší,
jen zalíbení v dívčí duši?
Já vidím Tvou divokou duši.
Stát na svém a nedbati zvyků ni lidí,
být mužatkou, stíny kde dívčiny vidí,
být prudkosti záchvatné řekou
a zároveň vlaštovkou měkkou –
Já vidím Tvé červené líčko,
já vidím Tvou divokou duši.
Mé srdce, k lásce velké, věčné hotovo,
z dvou srdcí volit mělo – Tvé neb Kristovo;
já zapřel Tvé červené líčko,
já zapřel Tvou divokou duši.
Proč zjev Tvůj v lesku jarých vnad
zas po letech mi v duši pad’?
Chceš upnout mě v kruh okovů
či zapřena být poznovu?
Ó neprchej! Ó zůstaň tam,
kde’s trůnila jak drahokam!
Já vidím Tvé červené líčko
a zakouším drásání hlohu,
já vidím Tvou divokou duši
a modlím se za Tebe k Bohu,
já vidím Tvé červené líčko,
já vidím Tvou divokou duši,
Tvou oddanost přítulnou, vřelou –
chci Kristu být obětí celou.