Pohádkovou Popeluškou
Moravěnka na pohled,
ale má dva záletníky
rozkošné jak jarní květ.
Daleka těch obou hochů
hříšná touha všeliká,
od nich pouze pěkným věcem
dívka šumná přivyká.
Od jednoho, trpitele
sklíčeného tíhou běd,
učívá se písní tklivou
okouzlovat širý svět.
Od druhého, bohatýra,
z jehož oka plane vzdor,
navyká si v trudném boji
hlavu stavět na odpor.
A jsou věrni Moravěnce
v neunavném laskání
mužný Čech i zpěvný Slovák,
opravdoví galáni.
Rovněž ona s dívčí něhou
tulí věrně oba dva
jako vonné rozmarýnky
na vznětlivá ňadra svá.
A kdy její nitro zvlní
touha, stesk neb naděje,
s tatranským si šohajenkem
sladkobolně zapěje.
A kdy v její práva sáhnou
škůdců bujných výpravy,
s jonákem si českým ona
hlavu rázně postaví.