Zášť pyšných andělů rty vaše vsály
i popíráte v tuhém vzdoru Boha,
a přece každá vaší duše vloha
i s Bohem popřeným boj vede stálý.
Věž babylonskou na vzdor nebes Králi
lež vaší rouhavosti staví mnohá,
než s výše její vrátká vaše noha
v tmu řítí se a v bahništi se válí.
A v bezbožnosti prostopášné, líté
vy Srdce Ježíšova nevidíte,
jež k zemi tvrdé přivinuto hebce.
A co váš zástup nohama Je depce,
to Srdce křičí, vzňato žárem bílým:
„Já touhou po vás, miláčkové, šílím.“