V miloklidné při svatyni kobě ve svatební obleči a zdobě Maria v div krásy rozvilá úpěnlivě modlila se k Pánu:
„Nedej, panenství bych pozbyla!“ Vešli kněží a z nich jeden pravil: „Záhodno, by radostně se slavil manželský tvůj sňatek dnešní den,
neb ti ženich z domu Davidova, zbožný tesař Josef, nalezen. Z těch, kdož snoubili tě v horké touze, šlechetnému Josefovi pouze
vzkvetla bíle suchá ratolest; mimo to jsme holubičku sněžnou viděli mu na hlavu se snést. Za muže jej pojmeš z vůle Boží
a Pán péči o tebe naň vloží, abys nestrádala ochrany; nebo nemáš otce ani matky, sirotek jsi útlý, bezbranný.“
Panna vzdychla, od modlitby vstala, s kněžími se do svatyně brala hledíc příští kormutnému vstříc; šla tam jako na smrt odsouzena,
ale pevně v Pána doufajíc. Ó, jak zdivili se svatebníci i lid mnohý v chrámě meškající, když se nevěsta tam zjevila!
Nad libanský okotěšný cedr byla půvabná a spanilá. Nejvyšší kněz posvátnými slovy za choť usnoubil ji Josefovi,
nejprostšímu z nápadníků všech; ona skromně uznala jej chotěm, utlumujíc bolestivý vzdech. Když pak při veselí na Sionu,
uniknuvše svatebčanů shonu, v tichou síňku spolu vstoupili, rozhodně choť promluvila k choti, upírajíc naň hled unylý:
„Byls mi před světem dán za manžela, srdce mé však zaujímá zcela a mým chotěm od dětství jest Pán; ty mnou pouze jako něžný bratr
můžeš býti ctěn a milován.“ Překvapen a téměř v jednom dechu Josef Marii řek’ pro potěchu: „Díky, Maria, měj za tu zvěst!
Moje panictví též Hospodinu od chlapectví zaslíbeno jest.“ A co s Marie rmut těžký spadal, cudný Josef, jenž se stěží nadál,
jaká shoda jej k ní přivije, vroucně vzjásal: „Ochráncem tvým budu, moje krásná rajská lilie.“
Cookies on Poetry Cove