Ten skvělý, krásný ideál
jak hvězda jitřní slavně vzplál
a svítil knězi Janu z Mathy,
i vlastní krví vyprostit
a vlasti vrátit Kristův lid,
v moc moslemínskou krutě jatý.
Rád pro Krista a Marii
kde kdo mu v zlaté Francii
dal k něžné prosbě pomoc hojnou,
že zlata poklad veliký
až k břehům dálné Afriky
moh’ vézti slání nepokojnou.
A když kde za to výkupné
sňal s křesťanů jho potupné
a znamenal jich údiv náhlý,
Jan usmál se jen líbezně
a v dál jim kynul vítězně,
kam touhy jejich denně táhly.
A po druhé když na překot
vez’ vykoupené spoustou vod
a k rodnému jim kynul ráji,
jen Božím divem stihla břeh
loď oloupená z plachet všech
zlých moslemínů pustou lájí.
Pak chodil po všech nešťastných,
jež třímal v poutech blud a hřích,
až vysílen tou těžkou poutí
krok v Město Věčné obrátil,
kde smrti spár jej zachvátil
a nutil duši vydechnouti.
Když zapadal mu v Římě svět,
vzdych’ žalostivě naposled:
„Já bídné vracel v domov blahý
a nyní smutně vyzvídám,
jak najdu sám a zuhlídám
své věčné vlasti zářné prahy.“
Vtom Jana s nebe přibylá
Máť Boží světlem zalila
a vidouc jeho údiv náhlý
jen usmála se líbezně
a kynula mu vítězně,
kam touhy jeho denně táhly.