V utěšeném raním čase
Felix hošík stádo pase.
Zvonek s věže po okolí
lahodně se rozhlaholí.
Vesničany na mši volá,
pastoušek mu neodolá.
Rád by při mši toho rána
uctil vroucně Krista Pána.
V prostotě své na zem kleká,
mluví k Bohu slova měkká:
„Po mši toužím bez úkoje,
pas tu zatím stádo moje.“
Čile vstane, rozběhne se,
v kostelík jej touha nese.
A že skot je osamělý,
slétá s hůry anděl skvělý.
Pokyne jen snítkou svěží,
celé stádo za ním běží.
Kolem něho v pěkném ladě
popásá se pohromadě.
V kostelíku dokonána
svatá obět Krista Pána.
Hoch se vrací od oběti,
anděl k nebes výši letí.