Již jásavé obzory zapadly za tebou,
již dopita mladosti pěnivá číš,
sám jediný vábí tě dojemnou velebou
v dál neznámou ponurý, krvavý kříž –
a cesta trní, kameny.
Kam pádíš, druhu zmámený? –
Jen dál! Já chápu sladké šílení,
jít po trní a kamení
a jako Jan, prost vin i pout,
smět ke Kristu se přivinout.