Být mořským okem v závratné výši,
kde Tater obři svobodně dýší,
kde před pádem křídla jen jista –
to oko jest víra má čistá.
V hor oko víchor v zlobném běse
cest nízkých prachu nedonese
ni bláta kalné přívaly –
mé víry život nezkalí.
Jak titáni nad zášti plemenné stvůru
pnou velebné Tatry leb kamennou vzhůru
a nad pychem cizích, jenž děti jim bije,
jich průhledné oko zář nebeskou pije –
mé touhy jak Tatry se výší
z tmy modlářství k osvěty říši
a nad bídy rmutem s jich vrcholů zírá
v tvář Boží má křišťálná, hluboká víra.