Aj, ty třešně v sladký dar
vyčaroval rajský žár!
Andělé jich načesali,
by se mohl Syn můj malý,
když má hlad,
napapat.
Kdybys jenom jednu sněd’,
okřál bys a tušil hned,
co je spása,
nebes krása,
věčný klid.
Pojď si vzít! –
Díky, Paní, za pozvání!
Stud a hněv mi jísti brání,
povážím-li v duše skrytu,
kterak hordě sybaritů
slouží v dobách pokroku
davy hladných otroků;
bych však o tak vzácné hody
neoloupil bez výhody
lačných úst,
prosím, bys ty rajské třešně
oněm hladným dala spěšně
pro můj půst.