Ó Královno má spanilá,
kde’s koruny své pozbyla?
„Ach, světské pýchy bujná zlost
s mé hlavy strhla její skvost!“
A dvé Tvých nohou zářících
proč netkví v zlatých střevících?
„By z půdy jejich bělostné
kvést mohly růže přeskvostné.“
A nač ty růže rajských vnad?
„Ty duším sypu do zahrad.“
A proč je duším sypeš v dar?
„By zachvátil je rajský žár.“
A když ten žár je zachvátí? –
„Svět korunu mi navrátí.“