Je světice
a milosrdí, rozkoš trpících,
jak slunce plá jí v očích, na lících,
když nad sirotou útlou, kterou hoře svírá,
své lásky bílá křídla vlídně rozestírá.
Je světice
a milosrdí, rozkoš trpících,
jak slunce plá jí v očích, na lících,
když chuďasa, jenž umdlí ve smrtelném boji,
své liliové duše rajskou vůní kojí.
Je světice
a milosrdí, rozkoš trpících,
jak slunce plá jí v očích, na lících,
když Srdce Ježíšovo z oltářního skrytu
zve v křišťálovou koupel rozvlněných citů.