Nad chmurným Hostýnem Ježíšek malinký
na prosby Matčiny z bělounké ručinky
vysílá smrtivé blesky –
z rozkošné Moravy
Tatarů záplavy
prchají s divými stesky.
Žár těch blesků dávno shas’ –
Pokyň, Matko, Synu zas,
aby z božských ňader svých
čtvero blesků zázračných
do moravských vyslal niv,
vykouzlil tam čtverý div:
vznítil tužby nadšené,
zkrotil záští plemenné,
lakotu jal v porobu,
štípil duchem chudobu –
rázem tu z rozkošné Moravy
uprchnou pekelné záplavy,
ke zdaru národa
pokoj a svoboda
pod zářným ramenem spasného kříže
bez boje, bez práce
chaloupky, paláce
k ráji a ke Kristu přivinou blíže!