Ó láska, ó šílení, za tolik dluhů
a za všecku pýchu
pnout nad mého života neplodnou líchu
jas kněžství a smíření duhu!
Ó láska, ó šílení, volat: „Můj druhu,
ač plný jsi hříchů
a země ač Sodomou pustého smíchu,
tvým slovem chci vězněn být v hostie kruhu!“
Ó dojmy, ó záchvaty, nachýlit hlavu
a zrodit div největší světa
a řítit se v blesky, jež hostie metá!
Ó dojmy, ó záchvaty, věřících davu
vstříc jásat: „Sem ke mně, vy hladní, vy bludní –
mám v rukou svých bezednou života studni!“