Můj vždy se zbouří jemný cit,
když povážím tvůj blahobyt
a chudých bídu, krutý hlad –
jsem demokrat.
„Máš pravdu. Můj kapitál hromady knih
a zástupy hladových u dveří mých,
i labužím, hýřím jak včera tak dnes –
jsem kněz.“
Já k pravdě láskou čistou plám
a směle v tvář ti naplivám,
že klamem boříš její hrad –
jsem demokrat.
„Máš pravdu. Já rozsévám ve světa lán,
co zjevil, jenž pravda a život, můj Pán,
a proto lhát musím, kdy vydám jen hles –
jsem kněz.“
Ty do hanebných robských pout
lid ubohý chceš tvrdě vkout
a proto buším do tvých řad –
jsem demokrat.
„Máš pravdu. Já věřícím otvírám eden,
i slušno, bych k popravě nectně byl veden
a kopán jak vyvrhel, prašivý pes –
jsem kněz.“
Ha, kněžoure, ty’s pravdu děl!
Pes prašivý jsi, vyvrhel
a zapřisáhlý já tvůj kat –
jsem demokrat.
„Pán modlil se na kříži za svoje katy,
já za tebe modlím se, bratře můj zlatý,
a rád bych ráj radostný k nohám ti snes’ –
jsem kněz.“